Laťka je vysoko

Byl nádherný páteční podvečer. Karel nás sezval na svou zahradu, kde nabídl pečené koleno, koupání v bazénu a přísný zákaz konzumace alkoholu. Tak vražednou kombinaci životního potěšení mohli přežít jen ti nejodolnější z lidí - my. Naše týmová kapela Tři šnorchli šla do rizika a hrála, seč to šlo. Výsledek byl ale neslaný, nemastný, publikum bylo nepoddajné a vyšťavené jako jablko, co právě vypadlo z lisu na moštování. Písně zněly jako na školním večírku, ze kterého se pořizuje videozáznam pro pozdější zkoumání, kdo, co a jak udělal. Vypadali jsme jako scéna z pohádky Byl jednou jeden král, kde se podávala jídla připravená bez použití soli jako například neslané prase, kuře apod. Navzdory Karlově nadvládě a přísným pravidlům nastaveným pro ten večer, našel Ďábel skulinku a naprosto zbořil sny o tom, že bychom kdy mohli být jako parta lepší.

Dana byla jediná, kdo měl výjimku z konzumace alkoholu. Vesele si popíjela šampaňské z Karlovy svatební skleničky a užívala výhod hlubší známosti s hostitelem. Neméně vesele pak náhodou upustila skleničku na zem. V tříštivé agónii sklenice zanikla vidina lepších zítřků, ať už ji měl Karel či kdokoliv další. Naše parta je prostě stvořena tvořit dějiny a jakýkoliv zákaz či omezení není více, než pouhá inspirace k něčemu, co by se jinak nestalo. Svorně jsme se domluvili, že příští naše mecheche bude na neutrální půdě, kde neplatí protialkoholní zákony a kde je prostor pro vypuštění nespoutaného vlastního já. Očekává se opětovný příchod jodlujících pěvců, bujarých bubeníků tlukoucích čímkoliv do čehokoliv, sjednocených uřvanců, kterým nevadí, že neznají text zpívané písně a harmonikářů, kteří v jediné písničce dokáží vyfoukat deset jiných melodií. Dokud zase nepoplujeme na Baťák, měli bychom to ukočírovat. Do začátku máme odvážný bojový úkol: musíme dohnat to, co jsme návštěvou u Karla zameškali. Laťka je tedy dost vysoko!