Na Lučině

Na víkendovém setkání rodu, které se konalo na počest naší mamky přezdívané babička Hanička z Hodonína, jsme mimo jiné zavítali také na samotnou přehradu Lučina. Tam jsme se oddali vášnivým radovánkám na klouzačce, která se odnepaměti tyčí z vln přehrady. Klouzačka je to pěkně vysoká. Začátečník nahoře sbírá odvahu a dole ve vodě pod klouzačkou pak sebe.

Marťa s Páááťou dlouho neotáleli a hned byli ve vodě. Páááťa se zájmem lovil pulce, co si z něho dělali srandu ledabylým poplaváváním v mělké vodě, nebo bojoval s rovnováhou na kluzkém dně přehrady. Marťa vystoupal na klouzačku a jako jeden z nejmladších skuzníků toho dne ji sjel. Několikrát! Je to jízda, to si pište, ale jak říkám, jen pro otrlé. Jednu teenagerku z Brna jsme vytleskávali svorně všichni, co na přehradě byli, aby se nahoře pustila a sjela dolů. Nechtělo se jí. Asi málo odvahy nebo co. Přitom je sjezd dolů taková paráda!

Na Lučině se nám moc líbilo. Bydleli jsme v chatkách, cárali jsme po lesních cestách na výpravě k restauraci U Palečka, Lucka hodila tygra do potoka u spadlého mostu až to hezké nebylo, Jeník marně čekal, až mu nalezená samička roháče obživne, ale dal tomu šanci, a Páááťa se sice bál, ale na rozhlednu Travičná přeci jen vystoupal. Toto a mnoho dalšího jsme prožili svorně s naším rodem s takovou blažeností a potěšením, že příště, až budeme něco takového pořádat, pojedeme všichni zase!