Nikdy nedávat rýč z ruky

Pustili jsme se do obrody ploch s bujnou květenou, která se přes zimu utrhla z řetězů, zdivočela nebo naopak odumřela. Cílem bylo udělat okolí našeho příbytku zase pěkné a bujně rostoucí. Kluci Marťa s Páááťa prošvihli začátek, takže se připravili o ty fyzicky nejnamáhavější práce jako je výkop tuje v předdomí, či hloubení kráteru pro stromeček v zahradě za domem, které jsem odřel sám. Pozemek jsme osazovali květenou, která nejistě postávala v nejrůznějších květináčích z dob největšího rozmachu stavebních prací našeho zahradního aquaparku z loňského roku. Letos mají stavební práce sice pokračovat, jak slíbil pan stavbyvedoucí, ale to už by stromky v květináčích asi nerozchodily. Natěšeně vyskakovaly z květináčů, džberů a nejrůznějších kádí a zvědavě pokřikovaly, kdy už prý budou moci zakořenit do volné zeminy.

Marťa se okamžitě chápal pracovní činnosti těžké a namáhavé. Pilotoval zahradní kolečko a vyřvávaje do okolí povzdechy, jako když z něho nějaký otrokář ždímá maximum, dopravoval náklad po našem pozemku z místa na místo. Na co sáhl, to mi už nechtěl půjčit. Páááťa na to šel naopak poněkud zdrženlivěji a sebeúsporněji. Co neunesl, do toho vlezl. Jestli se nadřel, tak jedině náhodou. Podobně jako Marťa, na co sáhl, to mi nechtěl vrátit. Pro další mé vášnivé zahradničení budu muset nakoupit všechno pracovní nářadí dvakrát, nebo například rýč nikdy nedávat z ruky!