Iglů

V dobách, kdy ještě na planetě Zemi bylo v létě teplo a v zimě padal sníh, jsme za to vzali a postavli iglů. Tradičně ho postaví nejstatnější alfasamec rodu, tradičně má tři vchody, tradičně nám ho očůrá kde jaký vořech ze sousedství, tradičně ho Marťa proleze křížem krážem a tradičně nám Páááťa pomůže akorát s jeho bořením. Zvesela vyleze na iglů a poskakuje po něm jako blecha na trampolíně v bezbřehé důvěře ve stavitele, že to iglů vydrží.

Na stavění iglů jsme s Marťou vyrazili brzy v neděli ráno. Ulice ještě spala. Sníh jsme stahovali z veškerého přilehlého okolí rodovou lopatou, shrnovači na sníh a zahradním kolečkem. Výměnou za odklizení sněhu z chodníku u sousedů jsme vršili velestavbu roku. Museli jsme být se stavbou rychlí, protože každou chvíli hrozilo, že se vyrojí nějaká sousedská parta stavitelů. Sněhu sice bylo hodně, ale na takový nápor zájemců by to nestačilo. Naštěstí se nakonec ukázalo, že z celé ulice jsme ze stavění iglů ještě nevyrostli jen my, Modli. A díky tomu, nebo právě proto, jsme si postavili dost dobré iglů.