Oběd v letadle

“Ale neodletí to s námi, že ne!” ubezpečoval se Marťa. Zavítali jsme do restaurace v trupu letadla u dálnice D10 u Bakova nad Jizerou. Letadlo sice létat nemohl, alespoň to říkali, ale atmosféra uvnitř byla báječná, zážitek parádní! Z reproduktorů v letadle se čas od času ozvaly zvuky a šumění typické pro cestování letadlem, ba i hlášení pro palubní personál či řídící věž se ozvalo. Když jsem Marťovi říkal, aby rychle dojedl oběd, že za chvíli přistáváme na poli za naší vískou, málem mi to sežral i s navijákem!

Páááťovi moc nechybělo a letadlo rozložil. Hned se všemu věnoval a co nebylo řádně přišroubované, to změnilo pozici nebo tvar. S mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou, jsme se shodli, že opravdovým letadlem můžeme na dovolenou nejdříve za rok, vlakem, nebo čímkoliv, ale pouze v případě, že bude Páááťa cestovat ve svěrací kazajce.

Kromě letadla se v areálu nacházely také další vystavené dopravní prostředky jako tramvaj, americké buginy a další. Největší povyk, výskání a paviání řev Marťa s Páááťou spustili ve vystaveném, zcela běžném autobuse. Úplně nejběžnějším autobuse, přátelé. Akorát nejel!