16. 01. 2023 | Náš průzkumný pobyt na Ústecku sliboval, že DlouháNoha Marťa (6+ roku) a JednoSmrk Páááťa (3+ roku) dobudou nejvýznamnějších vrcholů. Vybrali jsme vrchol s vyhlídkou. Z té až oči přecházely.
Komáří hůrka je malebné území na severu Čech, kousek od hranic s Německem. Denně sem, bez ohledu na počasí, proudí dost husté zástupy přírodychtivých návštěvníků. Ti se rozprsknou do všech stran, jako my, aby okukovali kopce, jako my, vyhlídky, jako my, daleké rozhledy, jako my. Ten den tyto zástupy těžce utřely. Jako my.
Zatímco v údolí málem začínalo jaro, bylo teplo a slunce hřálo, nahoře na vrcholu Komáří hůrky klečela paní Zima na startovní čáře, byla kosa, bylo vlko a byla mlha tak bílobíloucí, že by se dala i krájet. Vidět nebylo ani na kamaráda, natož na cestu. A v těchto podmínkách můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa zavelela k odchodu na vyhlídku! Mám ji za to rád, jiná by něco takového vzdala už v údolí. Pro hustou mlhu jsme se sice nedozvěděli, jestli jsme na vyhlídku došli sami nebo jako jediní, ale to nám nevadilo. Upřeli jsme z ochozu místa rozhledu zrak tam i tam, viděli jsme prd, Páááťa sebou švihl na schodech a Marťa zanotoval písničku. Co jsme v mlze neviděli, to jsme si představili a spokojeně odkráčeli zpátky do nížiny s tím, že se na Komáří hůrku rozhodně musíme jednou vrátit!