21. 09. 2022 | Hnali jsme se na kolech z Prahy ke hradu Karlštejnu sobotou ubrečenou a promočenou jako vodnické děcko. Kdo se včas před deštěm neschoval, zmokl. A i přesto byla naše výprava parádní!
V sobotu byla kosa. I ten nejodvážnější teploměr neukazoval více než 10°C. Když se rozpršelo, brala teplota kramle a začala na teploměru hrát na schovávanou. My však nedbali. Vybaveni nejrůznějšími sportovními doplňky, svištěli jsme na kolech vstříc cyklistickému dobrodružství. Když to šlo, kličkovali jsme mezi dešǒvými kapkami. Když to nešlo, krčili jsme se pod vším, co nás před deštěm mohlo chránit. Byly to například mosty, košatá koruna stromu u nedalekého stánku s masem na farmářských trzích v Dobřichovicích, či pod střechou turistického altánku, kde jsme parádně pokecali s panimámou, co ráda peče buchty a má od syna i dcery vždy po třech vnoučatech.
Klíčovým bodem naší cyklistické výpravy, která nakonec čítala 71km, byla hospoda U Máni v Třebáni. Dost dobře jsme se v ní najedli, pokecali a dokonce v průběhu její návštěvy přestalo na čas pršet, což zvedlo upadající náladu týmu. Do hospody za námi bez kola zajel vlakem také fyzicky indisponovaný týmový člen Kuba, takže společné veselí ze znásobilo. My jsme vyprávěli Kubovi, jak se nám jelo a on nám za to ukázal své nové hodinky. Protože se zdálo, že přestává pršet, neslevili jsme ze svých odhodlání a dál pokračovali v cestě dle původního plánu. Vystoupali jsme na hrad Karlštejn, a pak to stočili zpět na Prahu. Na konci dne převzalo slunce na obloze nadvládu, vysušilo louže a doprovodilo nás domů s usměvavými a spokojenými tvářemi. Nebylo cyklisty v našem tříčlenném týmu, který by nechtěl zase jednou jet někam s námi na výlet!
V hospodě U Máni v Třebáni, kam jsme se zastvili na oběd, se stala hromada veledůležitých věcí. Předně Vašek konečně odkryl tvář. Kvůli nízkým teplotám okolí ji halil v lyžařské kukle a to i v okamžiku, kdy se poprvé seznamoval s Jorgem. Jorge vlastně jel půl dne s člověkem, ze kterého viděl jen oči a nos! Když pak Vašek odkryl hustě fousatou bradu, byl to pro Jorgeho vlastně zase nový člověk!
Další parádní událostí hospody U Máni v Třebáni byla zdravě okázalá servírka. Vašek jí nahlásil, že jeho sešitové vydání jídelního lístku postrádá spínací nýtek. Prostě někdy upadl.
“A máte ho?” jukla na něj servírka s neskrývanou pohotovostí. Ta byla naše krevní skupina! Držela se až do okamžiku, kdy jsem si chtěl dát další oběd, což mi nechtěla věřit. Přinesla ho, až se za mne ostatní zaručili, že ho vážně budu jíst.
Náš tříčlenný cyklistický tým složený s Jorgeho, Vaška a mne se vyznačoval jednotným tempem a rychlostí, s jakou jsme se přesouvali po trase ke hradu a zpět, a brutální výdrží. Jeden by neřekl, že jezdíme na kole pouze občas, ne-li svátečně! Jorge od posledního cyklovýletu, kde zadřel díky absenci blatníků a sady na lepení, povýšil. Měl blatníky a vzal si náhradní duši. Sada na lepení mu přišla jako zbytečný luxus a prsil se, že když by píchl, tak jen jednu duši. Ne každý takové štěstí má, ale stává se. Vašek jako jediný jel na kole s 26” palcovými koly. My ostatní jsme měli 29”, tedy větší kola. Vašek se mohl otočit s kolem na pětníku, my zase při menší námaze mohli jet rychleji a dále. Navzdory tomu Vašek bez problémů držel tempo, směr i náladu!
Cyklovýlet na hrad Karlštejn se nám moc líbil a zařekli jsme se, že si další dobrodružství, které se chystá na následující měsíc, nenecháme ujít. A to dokonce i přesto, že už nepojedeme na kolech!