Sundal vosu tankem

Při návštěvě zábavného parku pro děti, mládež a duší mladé rodiče, jsme zavítali i do zákoutí, kde byly vystaveny armádní vozidla, zejména tanky, děla, vrtulník a další. Naši kluci Marťa (6+ roku) a Páááťa na tu kulili bulvy, oči a jiné sledovací vjemy, a lezli na všechno, do všeho, pod všechno a prostě jinak vnikali tak daleko, kam jim to možnosti a nařízení zábavního parku umožňovali a dovolovali.

Páááťa prolézal zaparkovaný tank jako štěteček na čištění lahví. Nebylo otvoru, kterým by se neprotáhl. Když to nešlo, tak do takového otvoru alespoň něco ze sebe strčil, jako třeba ruku, nohu, paleček a podobně. Pojednou se rozhodl, že vyleze na pancéřování nahoru poklopem. Po železném, sluncem vyhřátém lemu poklopu zrovna lezla vosa. Pěkný kousek, střední velikost, věčně útočná nálada.

“Teď nelez ven, je tady vosa!” vyzýval jsem melodicky dost přesvědčivě Páááťu a snažil se ho ochránit před nepříjemným zážitkem, ve kterém mnoho šancí, že by si ho vosa nevšimla, neměl. Jenže Páááťa je svéhlavička, mého nabádání nedbal, ťápl svou dětskou ručkou přímo na vosu a vylezl z tanku ven! Voza vzala za své a u poklopu po ní zbyl pomaluschnoucí žluto-černě pruhovaný flek. Páááťa ji normálně a kliďánko rozmáčkl! Nevídané.

Avšak ani vosa nezůstala pozadu. Vosí metál sice dostala až in memoriam, tedy po svém skonu, ale podobně jako Páááťa také nedbala utrpení a džígla ho. Páááťa se zrovna hrnul k dělu nahoře na tanku, když tu ho začal čím dál více bolet vosou probodnutý prstík na ruce. Bolest ho ze začátku jen otravovla, ošíval se a nebylo mu jasné, proč ho prstík bolí čím dál více. Pak se rozbrečel. Už to fakt bolelo. Když ho můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa ošetřila, vyprávěl jsem mu příběh o tom, jak sundal vosu tankem.