Ne-e klouček

Dobýval jsem se do naší haciendy vstupem ze zahrady. Vábil jsem Páááťu decentním zaklepáním na skleněnou tabuli dveří, které se dají otevřít jen zevnitř. Připadal jsem si jako vlk z pohádky O neposlušných kůzlátkách. Páááťa rezidoval u kuchyňského stolu, něco tlačil do chlebárny a spokojeně přežvykoval, jak mu konzumová konzumovina chutnala. Bez náznaku vzrušení na mne upřel své velké modré oči, které odlepil od televizní obrazovky. Hlavou však ani nepohl, ani ji od obrazovky nevychýlil. Jeho pohybové dovednosti mne snad nepřestanou udivovat! Cítil jsem se jako zbytečný doplněk náplně jeho dopolední činnosti a něco mi říkalo, že mi neotevře.

“Páááťo, prosím tě, otevři mi, ať nemusím obcházet celý dům,” vysvětlil jsem naléhavost svého počínání, že bych se rád dostal do vlastního obydlí.

Páááťa dožvýkal sousto a ledabyle pootevřel pusu. Vypadalo to něco jako když si chce ukousnout další sousto, nebo mi něco říci. Jeden nevěděl, na čem přesně je.

“E-e,” vyslal ke mně mikroskopickým pohybem hlavy Páááťa odmítavý signál, kterým mou žádost o otevření dveří do domu zamítl jako nepřející úředník žádanku na byt. Na vteřinku sledoval mou reakci. Jsem trénovaný kliďas, takže vulkán hněvu co mi soptil na odvrácené straně bělma očí, nemohl viděl. Páááťa vida, že reakce nebude, odvrátil ode mne zrak, ukousl další sousto a dál nevzrušeně sledoval televizi. Otevřít mi musel přijít můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, protože ten Ne-eMan se na mne zhola vyprdl!