Je mi to líto

Vášnivý hráč Marťa snad nikdy neodmítl příležitost zahrát si hru tu na tabletu či tam na herní konzoli streamující obraz na parádně velikou televizní obrazovku. Ve většině dětských elektronických her si umí poradit. Co ho vědomostně překoná, nad tím se rozčiluje a učí se, i když nerad, jak překonávat překážky na jeho věk těžké. Učí se také o tom, co je to trpělivost. To bude nejspíše ale pro něj téma pro celoživotní vzdělávání, protože zatím z té trpělivosti nepobral ani za mák.

Ale jak jsem řekl, Marťa jen zřídka nevyužil příležitosti si zahrát. Očekával jsem v něm tedy zdatného parťáka na mou oblíbenou videohru s ježkem Sonicem. Nachystal jsem ovladače hry, nažhavil drátky, roztočil plotny herní konzole, rozpálil televizní obrazovku - a Marťa nic!

“Je mi to líto, ale Já si teď s tebou nemůžu hrát. Páááťa šel spát a já musím hrát na tabletu,” sdělil Marťa a po vzoru každodenní činnosti, kdy v poledním klidu chodí hrávat na tabletu, prostě šel hrát na tabletu! Odborník se diví, laik žasne!