11. 04. 2021 | ModlPětka a Oslavenec, náš prvosyn Marťa oslavil 5 let svého pobytu a ovlivňování dějin na Zemi.
“Marťo, až budeš veliký, budeš programátor jako táta?” zatížil jsem jubilanta dost běžnou otázkou. Říkal, že jo, ale o chvíli později už mluvil o tom, o čem celých pět let, že bude řídit vlak. Že si vždycky vlak vybere, aby byl silný a modrý. Pokud tedy do té doby, než Marťa půjde do práce, nenaspoříme na nákup železniční společnosti České dráhy, abychom mohli výběr vlaku zajistit vlivem rozhodovací moci a postavením ve firmě, budu muset vyčíhnout vhodný okamžik k vysvětlení, že to v práci s tím výběrem mašin, strojů a pracovního místa chodí jinak.
Velevýznamný den jsme s Marťou začali o něco dříve, než jindy. Marťa se probudil daleko před budíčkem, takže jsme se mohli jít dívat z okna na popeláře, co se nebojí si do práce přivstat. Kžižují naši obec v době, kdy ještě všichni ráno před sedmou spí. Byl čtvrtek a venku se rozhučelo to jejich veleauto. Každý kluk se rád na tak velký stroj při práci podívá. Kolem auta pobíhali dva týpci v tričku s krátkým rukávem. Každý měl jedno. Tričko.
“No, kde jsme?” prohodil jsem, protože počasí s teplotou 1.5°C a dešťovými přeháňkami vůbec na tričko s krátkým rukávem nevypadalo. Bylo škaredě. Podle rodinné stupnice krásy počasí šlo o stav hodnocený výrazem Hnus fialový.
“Přece v Bašti,” zpracoval mou řečnickou otázku Marťa s glancem a jednoduchostí, s jakou fotbalový brankář chytá průměrnou střelu na branku. Přestože bylo ten den venku hnusně škaredě, bylo nad slunce jasné, kde jsme.