Pařmeni

Pohledem soustředěným a skálopevným propalují display tabletu, na kterém hrají hru. Mají v tu chvíli navázané se hrou tak silné spojení a pouto, že je nikdo a nic nevyruší. Páááťa, po vzoru staršího brášky Marti, začal do tabletu ďobat prstíkem úplně stejně, takže když se člověk na ty dva hráče zadívá, je to jako spartakiáda dvojice elektrikářů pod proudem! Jeden by nečekal, že by hráč hry na tabletu měl při hře tolik pohybu!

Najednou se ozval bojový pokřik a zoufalé fňuknutí. Páááťa! Něco ho rozmrzelo. Pak do tabletu dvakrát švácl rukama jako orangutan, tedy seshora dolů bác-švác, a smýkl tabletem pryč.

“Co se stalo?” zajímal jsem se. Tak náhlá změna nálady u mladšího rozumbrady nebyla obvyklá. Společně jsme se podívali na hru, se kterou Páááťa nebyl spokojen. Dotykem do obrazovky se dávala mašinka na kolejích do pohybu. Vše fungovalo správně, takže co-co? Á-ha, Páááťa chtěl, aby mašinka nejela doprava, ale doleva. To byl fakt problém. S tím tvůrci hry nepočítali a Páááťa nebyl na takový vzdor techniky připraven. Naštěstí je to ale kluk chápavý a spokojil se s vysvětlením, že mašinka většinou jezdí v tom směru, kde má lokomotivu. V našem případě doprava. Páááťa znovu zposlušněl a chutě se vrhl do hraní. Začal do tabletu ďobat prstíkem a klátil se u toho jako vedlesedící Marťa. Jsou to ale pařmeni!