Tluče bráchu

Páááťa je výtečný adept na člena do hudebního sboru, obor trubka. Je totiž trumpeta! Nastoupí na Marťu a plácne ho, jakoby se nechumelilo. A už to lítá. Marťa je bouchnutím nejdříve zaskočen. Bylo zrovna krásné ráno, všichni jsme vstávali z postelí a jen málokdo si uměl představit, že by se chtěl někdo tak brzy po probuzení bít. Se svou reakcí se Marťa dlouho nezdržel a v dost zažitém sledu útok pohotově vrátil. On se jen tak tlouci nenechá, o tom žádná. Jeho šťouchnutí je ránu jako z děla. Páááťou to otřáslo jako osikou. Byla to učiněná devastace robátka ratolátka. Přihlížející okamžitě tonul v emocích a stavěl se na stranu utlačovaného prcka, navzdory tomu, že to právě prcek celé vyvolal. Emoce jsou až příliš často zrádné.

Obvykle se Páááťa rozbrečí a tím získá pozorovatele zcela na svou stranu. Z bitého je nakonec štvanec a vyvrhel. Je to neférové, jen co je pravda. Marťa je následně označen za hulváta světa a nespravedlnost světa klíčí a žene do květu. Hrůza! Ne však dnes. Páááťa sice natáhl a už to vypadalo, že se rozbrečí na celé kolo, ale kde ty věci. Zadržel to v sobě, šel a plácl Marťu znovu. Marťa v té chvíli už neznaje bratra pohotově útok vrátil s razancí jemu vlastní. Tedy zase rána jako z děla. Páááťa div neposkočil a neupadl. Slabší povahy v přihlížejícím publiku omdlévaly. Marťa po uštědřené ráně vyklidil scénu. Těžko říci, jestli to byla taktika, nebo prostě neměl o další potyčku zájem. Prostě šel pryč. Jenže Páááťa se zase zapřel a šel ho praštit potřetí! Normálně se rozhodl, že ztluče bráchu!