08. 07. 2020 | Rodové Tichovodí a SynPartyzána, náš prvokluk Martin (4+ roku), ještě do nedávna platil za fantastického lovce bobříků mlčení. Neřekl ani ň, necekl a nemluvil, až to pěkné nebylo. V kapse se nám mrskala nevyplněná žádanka o přijetí k nějakému rozmluvovi, který by Marťu rozmluvil. Nakonec to nebylo vůbec třeba.
Marťa se rozhovořil a hovoří, mluví a vypravuje, kde na to přijde. Marťa hovoří rád. Libým hláskem, s horlivostí zapáleného vypravěče, odvíjí nit zápletky naprostého ničeho, což naléhavým výkladem podává posluchačům tak poutavě, že není nikoho, kdo by neposlouchal. Přestože se publikum pravidelně nedočká ani řádné zápletky děje, ani závěru, rozhodně si přijde na své.
“Je to hromada započatých, navzájem nesouvisejících sdělení,” popsal nedávno můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa s potěšením nad Marťovou vypravěčskou vášní. A nejen tou. Marťův smysl pro vyjádření a narůstající komunikační schopnosti snížily počet ztlučených dětí na pískovišti, které ještě nedávno pykaly pod tíhou Marťových hmatů a chvatů, že mu nerozumí. Kde se Marťa nedomluvil, tam to prostě vyřizoval ručně stručně. Tomu je dnes konec. Marťa vypráví a vysvětluje věci lehké, těžké i fantastické a valí to do dětí, dorostu i dospělých. No hlavně, že je komu vyprávět! Je to takové naše rodové mluvítko!