06. 05. 2020 | NaVšeHmát a TišeSebral, náš druhorozený syn Páááťa (1+ roku), je urputný odlučitel. Cokoliv mám, hned to ode mne urputně odlučuje. To znamená, že mi všechno bere!
Zaléval jsem zahradní hadicí flóru v naší zahrádce. Rostliny vláhu potřebují. Vím to. Učili jsme se o tom kdysi v přírodopisu. Také má praxe věčně začínajícího zahradníka napovídá, že bez vody to v zhradě prostě nejde. Páááťa vida novou hračku a také činnost, které by se mohl zhostit, jal se toho všeho zhostit a kropící hadici mi uzmul!
Jeden by se ani nenadál, kolik by toho mohl roční človíček s kropící hadicí natropit. Náš rod díky Páááťovu staršímu bráškovi Marťovi (4+ roku) však již nějaké ty zkušenosti má. Když jsem Páááťovi nastartovanou zahradní hadici chrlící proud chladné vody předával, bylo mi jasné, že se budu muset jít brzy přesléci do suchého. A jak říkám, u zalévání kytek dlouho nezůstalo. Páááťa zřejmě vyhodnotil mé zahrádkářské rady o tom, jak se kropí, jako kybicování. Zatímco já naléhal, aby zavlažování bylo rovnoměrné a tedy na všechny květiny se dostalo, Páááťa zakládal jezírka a tůňě. Zápěstíčkem se mu vrtět nechtělo a aby se natáčel s hadicí celý, to ho ani nehlo. Některé části záhonků, ba vlastně celá zahrada nikdy tolik vody pohromadě ještě neviděla. A pak ten proud vody Páááťa obrátil na mne! Proto jsem také říkal, že šlo o proud chladné vody. Pocítil jsem to na vlastní kůži. Obyčejný pozorovatel by řekl, že voda byla studená. Zlitý pozorovatel by řekl chladná, což je více, než studená, a odchází se přesléct. Byl jsem v tu chvíli zahradník na ústupu, což Páááťa sledoval s potměšilým úšklebkem a se zájmem. Dokonce ani neprotestoval, že jsem mu ihned hadici sebral. Očividině svůj úkol splnil.