Helma jako ulitá

“...musí mít nějakou šišatou hlavu,” konstatovala na závěr svého vyprávění maminka, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa. Rozhovořila se o tom, jak bloumala mezi přeplněnými regály obchodního centra Globus v Praze a navzdory širokému výběru, ne a ne najít helmu na kolo, která by Marťovi sedla. Bylo to vyprávění plné vášně a hořkosti v závěru. A tak jsem se do nákupu helmy vložil.

“Jdeme k vám koupit helmu, prosím. Začneme barvou!” zvolal jsem hlaholně v prvním obchůdku na jihu Moravy, odkud náš rod pochází. Vsadil jsem na to, že pokud má Marťa šišatou hlavu, což je nesmysl, jediné místo, kde budou mít šišaté helmy, bude kraj, odkud náš rod pochází. Sám jsem v tomto kraji vyrostl a vždy se našlo něco, co bylo na mou hlavu, nohu, a tak. Protože má Marťa strašně rád modrou barvu, bylo nabíledni, že jeho nová helma musí být modrá. Prodavači jsem to proto nijak netajil. Prodavač mne za to zahrnul srdečnou upřímností a první modrou helmu, po které jsme sáhli, jsme si už i nechali. Padla totiž jako ulitá!