Malovaní jako kraslice

Kde k tomu přišel, či kdo nebo co je jeho vzorem, se dodnes neví. Co se ale dobře ví je, že je Marťa schopen nacpat za oblečení spoustu věcí, které tam obvykle nepatří. Marťa například dokáže za kalhoty, do nohavic, a také za tričko nacpat polštáře, jednu nebo dvě deky, pár svršků a další. Usilovně to tam pere a presuje jako bramboru do husího krku tak dlouho, dokud to tam všechno nedostane. Do zbylých volných míst napěchuje plyšové hračky. Jaký div, že své ošacení neroztrhá na cucky! Pak, spokojen svým otylým vzezřením, udělá dva dost marné a nemotorné kroky a nacpaný obsah zase tahá z podsvršků ven. Odborník žasne, laik se diví!

Ovšem slyšte ještě větší záhadu - Marťa se vrátil z návštěvy u kamaráda Toníka s pomalovanou zadnicí! DozorDržící můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, žasla, protože zadnici měl pomalovanou nejen Marťa, ale i hostitel Toník! Při představě, že by si oba hráli na ilustrátory zadnice toho druhého, jsem si skoro říkal, kam to ten svět spěje a jestli to nemohu nějak změnit? Svědkové události nebyli nalezeni. Marťova slovní zásoba a chápání mezilidského dorozumívání nedala možnost nalézt rozuzlení zapeklitého případu. Prostě jsme nepokecali. Toník, byť komunikačně nadán o poznání více než Marťa, také mlčel. Rodinný Sherlock Holmes jsem po ohledání pokreslené zadnice došel k závěru, že tahy barevnou křídou pro kreslení na tělo byly na Marťově zadnici vedeny Marťovou rukou. Napovídala tomu stopa alá tygří spár, tedy čtveřice spřažených čar přes půlku ve směru, při kterém by si asistující Toník musel vykloubit ruku. Na druhou stranu Marťa, tedy majitel zadnice, by totéž snadno čmrkl pohybem letmým a vedeným šikmo vzhůru. Temné místo, kde se do kůže propsaly snad všechny barvy kříd v jícnu mezipůlí, připomínalo černou díru a svědčilo o zaklesnutí křídy v místě, ze kterého umělec dlouho nemohl ven. Marťa měl zadnici pomalovanou jako velikonoční kraslici (vejce)!