18. 10. 2019 | DoTichaHoukl a MámuVzbudil, náš druhorozený syn Páááťa (0+ roku), drží poslední dobou hlídku. Noc co noc. Veškeré své objevy se nezdráhá ihned sdílet s nejbližším spolunocležníkem, tedy chudákem maminkou.
“On nemá žádnou probouzecí fázi. Znenadání vytřeští oči a hučí!” posteskla si druhorodička, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa. Navzdory své skálopevné vůli celou noc prospat má v temnotě naší spící haciendy oči na stopkách. Přibližně již čtvrtý rok v řadě od narození našeho prvoděcka.
S hlídkováním v průběhu noci přišel jako první náš prvorozený šuplík Marťa (3+ roku). Do té doby obyvatelé Modl haciendy uměli spát celou noc jako každý správný Evropan. V noci probuzené děcko propadá mylnému pocitu samoosiření. To by rozplakalo i největšího poustevníka, pro kterého je i prázdná jeskynní sluje přelidněná. Páááťa, stejně jako jeho starší bráška Martin, se umí vyjádřit, takže do tmy noci zvěstuje, jak je to nespravedlivé, že právě on musí řešit tak svízelnou situaci a proč jako to je právě on a ne někdo jiný? Svět je k Páááťovi více než milostivý, protože mu posílá záhy na pomoc čerstvě probuzenou maminku, která má hlavu jen a jen pro něj!