Děckovatí

“Vidělas tu kočku?” mrkl jsem na naši mamku Hanku od volantu. V trávě u cesty se plížilo malé kotě. Mělo šedý hřbet a nápadně bílý zbytek těla. Mrklo na nás, jak jsme se hnali kolem. Asi se chystalo přejít silnici a jít si zalovit na druhou stranu do polí.

“Ano viděla!” přitakala mamka pohotově. Nějak mi to nedalo, protože obvykle na společné téma dokážeme snadno rozvést hluboký hovor. Tentokrát nic.

“A jakou mělo barvu?” nadhodil jsem.

“Černou!” odpověděla mamka bez váhání, jistojistě a skálopevně. A tady to máte - naše mamka Hanka děckovatí! Co to znamená a kde se to vzalo?

Děti v útlém věku, obzvláště náš prvorozený Kralovátor a ŠlechtyŠlechta Martin (3+ roku) a jeho o rok starší kámoška z rodinného kruhu Lucinka, vynikají v pohotových odpovědích. Správnost těchto odpovědních vyštěknutí je buď nulová nebo stoprocentní. Prostě to buď vyjde nebo ne. Dlouhodobým pobytem mezi vlky nejedna lidská bytost začne vrčet a výt. Podobně se zřejmě na naší mamce Hance projevuje dnes již dlouhodobý a stále pravidelný pobyt mezi rodinnými příslušníky nejútlejšího věku. Babička Hanička, tedy naše mamka Hanka, děti hlídává a aby ji přijaly do své smečky jako alfa předáka, alfa-samici, zhostila se své funkce tak dobře, že občas zapomíná ze své přechodné role vystoupit. A to se stalo v případě toho zahlédnutého kotěte, které naše mamka Hanka sice vůbec neviděla, ale zato přesně věděla, jak vypadalo!