Pozdě honit bycha

Do nedávna se zdálo, že malý Páááťa bude svými činy a pohledem a svět věrnou kopií staršího brášky Martina (3+ roku). Není tomu tak. Je to další samostatná jednotka připravena podmanit si svět a jeho části, které se nepodvolí, zlikviduje.

Kreslící tabule se nepodvolila. Tupě stála a neohroženě pohlížela na robátko batolátko, jak se jí plazilo k úpatí. Ta tam byla odvaha a chrabrost, když doplazený Páááťa uchopil tabuli za jednu ze tří stojných nohou a řádně s ní zalomcoval. Pozdě bylo na obavy, ba i strach. Netrvalo dlouho a tabule se skácela dolů na zem ve vší své parádě, němém úžasu a zbytku svrchovanosti. Ještě ani nedoznělo praštění dopadu jejích částí a součástí a Páááťa již lomcoval s vysokou lampou. Také se pyšně tyčila do výše, také svrchovaně pohlížela na robátko batolátko, jak se přibatolilo k jejímu zápatí a také pozdě honilo bycha, když na ni Páááťa sáhl!