19. 09. 2019 | SePřekulil a KleklAPopolezl, náš druhorozený syn Páááťa (0+ roku), se stal mobilní. To znamená, že se začíná umět přemísťovat. Kromě obavy o něj narůstá obava o jeho nejbližší okolí. Na co dosáhne, to totiž všemožně testuje! Ne vždy to má pro testovaný předmět dobrý konec.
“Postavíme mu ohrádku,” rozhodl můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa. Podotkla, že v žádném případě nejde pouze o vymezení prostoru k pohybu robátka ratolátka nezdolným žbrlením (zábradlím), nýbrž o ochranu okolí před útokem batolivého živočicha.
“Například, když zazvoní pošťák, tak ho tam šupnu…,” slibovala Táňa. V duchu jsem si představil, jak často k nám asi chodí pošťák? Málo. To znamená, že se Páááťa do ohrádky nakonec ani moc nepodívá!
Ohrádku pro Páááťu ocenil nejvíce náš prvorozený syn Marťa (3+ roku). Při stavbě ohrádky výrazně pomáhal, nosil jednotlivé díly ohrádky tak dlouho, až jsme všechny, ty čtyři díly, spojili v celistvou stavbu. Marťa si s neskrývaným potěšením vyzkoušel, jaké to bylo, když byl sám významným obyvatelem tohoto výběhu. Také si připomněl, proč už toto zařízení nepatří do jeho životního inventáře. Zábradlí přelézal z jedné strany na druhou, jakoby tam ani nebylo. Byl venku, když chtěl a vevnitř jakbysmet. Holt, už to není ohrádka pro něj, ale pro Páááťu.