14. 08. 2019 | NaVšeSáh a VšeOjel, náš prvorozený syn Martin (3+ roku), si při nedávné návštěvě Vysočiny zamiloval jedno dětské autíčko natolik, že jeho věrnou kopii dnes našel doma. Ej, ten kluk má ale štěstí!
Ubytovací zařízení, které nám poskytlo zázemí na nedávné dovolené na Vysočině, mělo fantasticky vybavenou herničku pro děti. Fakt fantasticky. Ani ne tak množstvím, jako správnými věcmi. Marťa spolu s dětmi dalších rekreuících se rodin v ní řádil jako tajfun. Nebylo hračky, hýbátka, samohýbátka a jiného madla, na které by jejich dětské ručky alespoň jednou nesáhly! A těch bojů, které byly svedeny mezi o rok starším Tomáškem a Marťou, když Tomášek našel angličáka a dělal na Marťu heč-peč, že on něco má a Marťa ne. Však mu také Marťa nezůstal nic dlužen. Ze všech nejmilejší bylo Marťovi auto, ve kterém se dalo jezdit a dal se na něm vozit náklad.
Když to samé auto, se kterým se Marťa na dovolené stal pánem herničky, našel doma, tryskala z něj taková radost, že to ani nedokázal vyjádřit. Jéééžiš, ten byl rád! Ukláněl se, řehnil a chichotal, osahával každičký záhyb plastové karoserie jako vášnivý sběratel Cadillaců (čti kadilaků) a otevíral a zavíral dvířka u řidiče jako o závod. Dokonce když ho ranní posezení na nočníku odpoutalo od dovádění, zůstal s autem v kontaktu alespoň tak, že se ho přidržoval rukou - taková to byla láska k neživotné hmotě! Nelenil, neváhal, vždy, když mohl, sedl do auta a rejdil po kuchyni. Dodnes v ní máme semknutý nábytek, aby měl ten jezdec kudy jezdit, kde se otáčet, kam zajíždět a kam couvat. Marťa má auto z dovolené a neváhá jej použít!