10. 04. 2026 | S našima klukama Cuc a Líz, tedy Marťou (10+ let) a Páááťou (7+ roku), máme rádi zmrzlinu. I v zimě si ji rádi dáme. Zvláštěpak tu malou. Jenže tady padla kosa na kámen!
Morava, konec března 2026. “Jestli je toto malá zmrzlina, jak pak vypadá ta velká?” divili jsme se. Na doporučení našeho táty Ivana, tedy dědy z Hodonína, jsme zajeli při návštěvě Hodonína do vedlejší vesnice Mutěnice. To jsme neměli dělat. Zmrzlinu tady dělají docela dobrou, ale velikánskou, přátelé! Fakt velkou!
“To sníš a jsi po večeři,” utahoval si z nás táta Ivan. S oblibou sem na zmrzlinu jezdí. Prý se do Mutěnic sjíždí na místní zmrzlinu davy. Jestli by to nebylo kvůli chuti, která nebyla špatná, pak je to určitě díky velikosti zmrzliny. Malá, co jsme si dali my, přišla na pouhých 35 Kč a dala pěkně zabrat, než ji člověk spořádal. Bylo toho asi tolik jako u nás za Prahou dvě velké dohromady! V horkých měsících, kdy se zmrzlina rozpouští před očima, to může být konzumační výzva. Umím si představit, že člověk snad ani nestačí zastrčit jazyk, aby ji stačil slízat a nesteklo mu to na ruce.
Zmrzlina z Mutěnic pro nás byl zážitek. Je třeba přiznat, že na takové porce ještě nejsme připraveni.