Výcvik Kamaráda táborníka - Výstup na Velkou Javořinu

Byl horký letní den. Naše tříčlenná družina stoupala z vesnice Vápenky na vrcholek kopce Velká Javořina. Kopce, který kdysi sehrál velmi důležitou roli v mém životě. Ve věci dosahování cílů to byla taková ta má pověstná první meta. Přestože šlo o výstup 6 km dlouhý a s převýšením 513m, takže pěkný stoupák, a to samé pak dolů zpátky z kopce, Marťa (9+ roku) a Páááťa (6+ roku) si vykračovali, jakobychom šli jenom někam na zmrzlinu. Výpravu si dokonce moc pochvalovali. A to je přitom obvykle na dlouhé pochody moc neužije!

Výstup na Velkou Javořinu je vesměs prověrkou dobré fyzické kondice a silné vůle snášet utrpení. To je kdekoliv v Bílých Karpatech sice pěkné, ale nevyhnutelné. Samo vás to do kopce totiž nevynese. Vrcholek kopce Velká Javořina vždy nějak svého dobyvatele odmění. My měli štěstí a nahoře panoval slunečný den. Výhled byl krásný a čistý od obzoru k obzoru. Takže jsme přehlédli půlku Moravy a notný kus Slovenska. Kluci byli unešení, že čumákují do ciziny. Společně jsme v tom hledali něco nového a jiného, ale nic nového či cizího jsme v tom nenašli. Bylo to pěkné stejně, jako když jsme hleděli do naší domoviny.

“Vidíš tam tu vesnici ve tvaru kuřecího stehýnka? Tak to je Líbeznice,” pochvaloval si výhled Páááťa a ukazoval mi, kde je vesnice, u které v Čechách bydlíme. Pranic ho nezajímalo, že jsme asi 400 kiláků od domova a to, co vidíme, o naší vesnici nikdy neslyšelo. Jenže pro Páááťu to mělo tvar kuřecího stehýnka, a proto to byla vesnice Líbeznice. Jen tak mezi námi, ta naše sousední vesnice Líbeznice vůbec tvar kuřecího stehýnka nemá! Cestou dolů z kopce jsem klukům, abych je rozptýlil, pověděl příběh o Trifidech z knihy Johna Widhama s názvem Den Trifidů. To je příběh o chodících rostlinách. Docela drámo. Trošku jsem to pro děti zaonačil a udělal z toho recyklační propagandu. Páááťa si po vyslechnutí příběhu vymyslel trifidku, které říkal Trifi. Šlo o dominantní samici, která měla dvě oči a pojídala odpadky. Z toho pak rostla. Po svém zániku obohatila půdu živinami a stala se tak významným recyklátorem odpadu. Ve svém vyprávění byl Páááťa k nezastavení. Dokonce jednou navrhoval i zkrácení přestávky, co byla na odpočinek, jen aby mne zase vzal za ruku a vesele mi vyprávěl o své trifidce Trify. Marťa vesele hopsal kolem a prozkoumával les. Tu a tam umístil větévku jehličí na listnatý strom. Prý aby zmátl případné pronásledovatele. Nikdo nás sice nesledoval, ale až nás přeci jen bude stopovat nějaký Old Shaterhand, určitě si na tom vyláme mozkové závity. Kdo to kdy viděl, aby na listnatém doubku rostl smrk! Výstup na Velkou Javořinu byl jeden z našich zatím nejzdařilejších pěších výletů. Kluci se dokonce hned ptali, že až je přestanou bolet nožičky, kam půjdeme příště?