26. 11. 2025 | Nakreslil parádní komiks do školy. Škola mu za to dala pětku! Atááák!
Náš rodinný Picasso Marťa (9+ roku) nakreslil komiks, co měli do školy vytvořit na téma svátek sv. Martina. V několika málo obrázcích Marťa vystihl základní myšlenky příběhu tak jednoduchou, pochopitelnou a zároveň úsměvnou formou, že jsem nejen žasl, ale chtěl se to od něj i naučit. O on za ten svůj komiks přinesl ze školy basu, pětku, tedy nedostatečnou!
Maminka, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, seslala na školu hromy a blesky. A to je ještě slabé vyjádření. V takové ráži jsem ji nikdy neviděl. Mastný flek, který v jejích plánech na adekvátní odpověď za udělenou pětku po škole měl zbýt, byl jen slabý odvárek plánované skutečnosti. Cítili jsme se, jakoby odsoudili Marťu za vraždu, kterou nejenže nespáchal, ale ani ji spáchat nemohl. Eh, ten rodič ale tvrdý chleba má!
Školu jsme vzali jak nejjemněji to šlo, tedy útokem. Mučednický kůl, ke kterému jsme představitelku příkoří o velké přestávce přivázali dračákem, zajistili škoťákem a přidali z rozmaru dvojici pevných uzlíků preclíků, byla sázka na jistotu. Marťa přidržoval před učitelkou vytištěnou kopii svého komiksu, kterou jsem čistě náhodou tenkrát pořídil, když jej Marťa doma dokreslil. Já jsem proháněl po obnažených patách paní učitelky špičku husího brku a přitom se ptal, kde je ten Marťův obrázek. Šlo o nejusměvavější přiznání letošního roku.
“Omylem jsem na Marťův komiks napsala jméno jiného žáka a Marťovo dílo jsem označila za nedodané, ja-cha-chááá!” přiznala paní učitelka rozesmátá od ucha k uchu, jak ji husí brk na patách lechtal k popukání. Tím se vysvětlila naše pětka. Prý jich bylo za komix ve třídě ale více. To se asi chudák paní učitelka ještě nasměje.