Jak Páááťa rozbaluje vánoční dárky

Asi naposled se nám s mým skvostným kvítkem, ženou a panovnicí Táňou, podařilo úspěšně sehrát kouzelnou scénku, že nám do pokoje s vánočním stromečkem zaskočil Ježíšek, naskládal pod stromeček dárky a než zase frnkl dál, tak cinkl na kouzelný zvoneček, bychom věděli, že je vše přichystáno. Marťa začíná tušit, že s Vánocemi a děckama, co nosí vrána a čáp, to nejspíš bude nějak jinak. Ale tentokrát to bylo ještě pohádkové. Ježíšek na svém odchodu zazvonil.

V ten okamžik se naši dva kluci proměnili v rozbouřenou řeku, brali schody z horního patra našeho domečku útokem a vřitili se ke stromečku. Tam se každý chopil toho, na co dosáhl, a už to rvali, jak to rozbalovali. Vzduchem lítal balící papír a radostné výkřiky přešťastných dětí. To je to, pro co každý rodič rád ujde světa kraj, aby to zažil. Místnost byla plná dětského jásání a nadšených výkřiků a závazků, jak si s tím či oním budou navždycky hrát a podobně. Tu náhle ale zůstal Páááťa překvapeně stát nad jedním právě rozbaleným dárkem. Bedlivě ho zkoumal, přemýšlel a nakonec radostně pravil:

“Jééé, to jsem ani nevěděl, že jsem si to přál!” a zařadil dárek na hromadu určenou k pozdějšímu dodatečnému prozkoumání. Tak tak Páááťa rozbaloval vánoční dárky.