20. 10. 2024 | Ňufík je nás domácí mazlíček. Králík. Roztomile dutý tvor. Před Marťou nemá skrýše, kde by ho ten lovec nevyhmátl!
Ňufík reziduje v parádní dřevěné kleci. Má to dvě patra, odklápěcí horní víko - hotová hacienda. Tam má několik pelíšků, kde si spokojeně lebedí. Nejuvolněněji mi připadá, že ležívá na patře s miskou žrádla. Má recht, kde jinde se leží lépe, než u zdroje jídla?
Každý ocení to své místo, kde má klid. Kdepak Ňufík. Marťa ho dokáže ulovit kdekoliv v našem bytě a vytáhnout z jakékoliv polohy v jeho kleci. Hojí si tím touhu po pošumlání k naším ušatým chlupáčem, kterému tak dopřává nemalého přísunu lásky. Ňufík to příjmá a nehnutě se nechá chovat jako děcko v náručí, či nosit přitisknutý k Marťově hrudi. Kdyby byli v kresleném filmu, lítají kolem nich srdíčka! Ňufík si u toho poňufňává a rytmicky krčí ten svůj králičí nosík. Působivé. Někdy si ale říkám, jestli na něho té lásky není moc. Hlavně, když ze všech sil bojuje, aby ho Marťa z té klece nevytáhl. Prozatím vždycky marně. Láska holt musí být.