Na chatě u Tornádové rozhledny

Nedaleko městečka Janské Lázně, kde se zrovna zahajovala lázeňská sezóna, je na kopci pod lyžařskou sjezdovkou chata Chudobka. Kromě prima ubytování zde byl v suterénu pink-ponkový stůl, u kterého jsem žasl, jak lze hrát pinec! Marťa (8+ roku) si zakládal na tom, aby se hra nepřerušovala a míček se odpaloval odkudkoli. Výsledkem bylo, že na začátku bylo jedno jediné podání a zbytek byla hra na stole, pod stolem, vedle stolu, hra o zeď, reinkarnace skákání míčku, boj s míčkem v rohu místnosti a podobně. Marťa často naháněl míček jako pobíječ much plácačkou na mouchy kdy na jeden úspěšný odpal spotřeboval asi pět předchozích promáchnutí. Dobré kardio. Při hře s Páááťou (5+ roku) jsem měl pocit, že mne chce zabít. Šil to do mne přes stůl jako švec knoflíky do kabátu!

Ráno v sobotu lilo jako z konve. Fakt hodně. To nám dalo možnost navštívit výstavu permoníků v muzeu v Janských Lázních. Permoník je druh skřítka, tedy trpaslíka. Marťu uchvátily detaily zpracování výstavy, která v mnohém připomínala mravenčí práci tvořitelů modelů vláčků, které má tak rád. Malé postavičky človíčků o velikosti asi tak pěsti chlapáka měly nápadité ošacení, třímaly v rukou miniatury nástrojů jako housle, sekera, hrnec na guláš a podobně. Postavičky byly zasazeny do přírodního prostředí, maskovali se za listím, chvojím či kapradím. Vypadalo to pohádkově!

Páááťu uchvátil vypínač, kterým se dole v podzemí zhasínalo, a pak vítězoslavně odkráčel do dětské herničky, o které prohlásil, že byla na celé výstavě nejlepší.

Avšak pojďme také se zážitky ven do krásné přírody, která v Krkonoších je. Hned vedle chaty Chudobky, kde jsme byli ubytováni, byla, jak tomu Marťa říkal, Tornádová rozhledna. Je to oku lahodící rozhledna ve tvaru trychtýře, který se směrem nahoru rozšiřuje. Rozhledna má bezbariérový přístup, to znamená, že na ní nejsou žádné schody a výstup nahoru vede po zatočeném ochozu. Je to jako jít po chodníku do kopce, akorát jdete pořád dokolečka. Sezhora, z výšky 41.5m, je pak krásný výhled nejen do korun stromů krásné přírody, ale i do okolí na vrcholky nejbližších kopců a přilehlého údolí. Rozhledna má dát především možnost nahlédnout do korun stromů, což splňuje do puntíku.

Srdcervoucím hitem naší návštěvy Krkonoš byl náš nový domácí mazlíček Ňufík. Je to králík, co ho taháme pořád s sebou a co mi ohryzal zvukový kabel ke kombíčku na kytaru. Nově mi prokousl obal od čtečky elektronických knih. Lásku k němu chovám jen s výrazným sebezapřením, přesto ho mám rád. Na pohled je pěkný, na omak příjemný a na vystavování ideální. Srdce přihlížejících si získává snadno. Kamarád Martin z party, se kterou jsme na chatě byli, měl psa, takovou základní verzi vlka, a říkal, že také jemu se náš Ňufík líbil! Vždy, když ho viděl, tak se oblizoval a byl k neudržení. Tak tak jsme se všichni měli na chatě u Tornádové rozhledny.