Jak píseň zkrásněla

V sobotu, dne 25. května 2024, se pod náporem přívalových dešťů a občasného krupobití sešli všichni nejskalnější kamarádi u našeho táty v klubovně potápěčů z Hodonína. Na mapách by to člověk hledal těžko. Ve všedních dnech stavení slouží zcela jiným účelům. Když zaprší, čehož jsme byli toho dne zrovna svědky, naskytne se uvnitř debužírujícím pohled na vodopád, který doma jen tak někdo uprostřed obýváku nemá. Ze stropu padající voda tvořila na zemi významné cákance, pak plnila přinesený kbelík a stala se také támatem debatních kroužků. Mnozí z nás se netajili přáním, že by pod vodopádem měla sednout Dan, aby odstartovala oblíbenou chlapáckou kratochvíli volby miss mokré tričko. Na klubovno s vodopádem uprostřed se následně v repertoáru našeho hudebního uskupení s názvem Tři šnorchli nejlépe chytla písnička Chajda drnová, zvláště pak její refrén!

Na setkání potápěčů z Hodonína znovu nikdo nechyběl. Je to spodivem a samozřejmě příjemné zjištění, ale absence se v tomto klubu prostě nenosí - chodí všichni. Často i načas! Kromě chlapáckých debat a světového poradenství si na setkáním vždy rádi zahrajeme na hudební nástroje všeho druhu a zazpíváme. Odborníků na hru na nějaký nástroj či zpěv je mezi námi pomálu, ovšem talentů přehršel! Od doby, kdy se každý chytil nějakého hudebního fidlátka, jsou naše setkání plná zážitků z dobře odvedeného hudebního přednesu. Kdo se nechopil nějakého hudebního udělátka, jako jsou například rumba koule, se kterými umí nejlépe Dana, sušeného fazolového lusku o velikosti mačety, se kterým rytmicky štěrchá Mira, trianglu, který náš táta vyplňuje místa nejhlušší, ten se jako Karel, Jara, Staňa, Rosťa, Eva, Zdeňa a další prostorově zhmotňuje svým zpěvem. Vše se děje pod taktovkou jediného poctivě trénujícího hráče Marmelády, který nám hraje, pokud to zrovně neprokecá, na buben. Na tomto hudebním večeru však zazářil asi nejvíce Ivoš!

Ivoš je vážený člen našeho spolku s kladným vztahem k dechovým nástrojům. Nosívá tři foukací harmoniky v tónině C, D a G. Říkáme jim Cyril, Dušan a Gustav a hulákáme na sebe tato jména, aby Ivoš věděl, v jaké tónině písničku zrovna hrajeme. Ivoš mívá harmoniky úhledně vyskládány na kraji gauče, na kterém sedí a kde má své vážené místo. Podobně jsou porosezaováni všichni ostatní kolem na židlích u okna, u katedry či u věšáku. U věšáku si hostitel táta ten večer stěžoval, že na něj táhne průvan ode dveří. Ivoš je při hře na foukací harmoniku pověstný a legendární hned z několika důvodů. Pro hudební trio zvané Tři šnorchli, které tvoříme spolu s Marmeládou, Ivošem a mou kytarou, je nejpřínosnější nejen tím, že umí na harmoniku dobře fouknout, ale on se umí harmoniky i ve vteřině chopit! K sólu často zcela nepřipravený Ivoš s rukama v klíně a harmonikami na polstrování gauče nastoupí tak rychle, že píseň nedozná pražádné újmy. Obdivuhodné! V bohémském opojení, do kterého se v průběhu večera hroužíme vesměs všichni, pak dělá s harmonikou takové věci, až je i harmonice stydno o tom ostatním hudebním nástrojům potom vyprávět. Přesto nejde o žádná zvěrstva! Ivoš při hře na foukací nástroj vdechuje, vydechuje, popotathuje foukátko kolem huby, zmítá svým tělem v rytmu písně či z tohoto rytmu neohroženě vystupuje, a pak se do něj zase někdy vrací. Už jsme si zvykli, že někdy vytváří hudební doprovod na úplně jinou písničku, čímž se hudební repertoár kapely Tři šnorchli vlastně zdvojnásobuje. Co bylo ale dnešní večer nové, tak bylo Ivošovo pofukování a vytváření tónů, které sice rytmicky i hudebně píseň doplňovaly, na druhou stranu byly tóny vytvářeny v takové kadenci, až bylo nepředstavitelné, že by něco takového mohl zopakovat na chlup přesně. Ivoš totiž jamoval! Hrál do společného hudebního přednesu tóny, které tam nikdy nebyly asi už dlouho nebudou a vyplňoval zvukem nezaplněné okamžiky písně, která tím zkrásněla!

Ten večer se dostavilo k hudební produkci také piáno, přesněji elektrické klávesy. Ivoš jimi chtěl kapelu Tři šnorchli podpořit elektronickým bubeníkem a klavírním přednesem. Netušil, že tím fušuje do řemesla našemu váženému bubeníkovi Marmeládovi, který z nějakého neznámého důvodu vůbec nevnímal klávesy jako konkurenta! Aby také, klávesy v historii našeho hudebního tria nemají valnou pověst. Nad nimi nadávno zhynula jiskra naděje, že by naše trio mělo ve svém středu dámu. Tenkrát nastoupila ke klávesám erudovaná a hudebně vzdělaná žena Leona a kromě toho, že nás sváděla na zcestí hrou úplně jiného hudebního repertoáru a svobodu tria rozmetala tvrdou diktaturou, kterou nám ubírala vlastního názoru na téměř vše, vlastně zase tak špatně nehrála! Chtělo to asi více tréninku a lásky k folk a country. Klávesy se nechytly ani tentokrát a Ivoš se vrátil ke svým foukacím harmonikám, se kterými je excelentní! Podobně jako my ostatním s tím, co hudbě přinášíme. Hudební večer se nám všem moc líbil a jako vždy jsme si slíbili, že se na jeho dalším pokračování rádi potkáme zase!