21. 05. 2024 | NěcoŘek a Drmolil, náš druhorozený klouček Páááťa (5+ let) je přeborníkem v mluvě zcela nesrozumitelné. Rozčiluje to všechny, včetně jeho samotného, protože mu nerozumíme.
Když se proutek ohýbá, přichází okamžiky vzdoru. Páááťa, jak není po jeho vůli, rychle a snadno, je dotčený. Ale ten vám umí být dotčený! Všem a všemu to dává sežrat, láteří, pláče a fňuká a napadá vše, co mu šťouchanec nevrátí. V opačném případě by ho totiž někdo bacil a to by láteřil ještě víc. Vlídné slovo přijímá jen stěží a když už na něj reaguje, člověk aby si vzal tlumočníka, aby vyrozuměl, co se Páááťa snaží říci.
“Zase mi to říkáš japonsky,” upozornil jsem ufňukaného Páááťu, který ve vzlycích uplakané dotčenosti děsně natahoval souhlásky zcela neznělé a smrtelně zkracoval samohlásky naprosto znělé. Znělo to jako když hladíš ostravskou kočku proti srsti a přitom ji topíš v medu. Jasné Japonsko! Strašné. Prase aby tomu rozumělo!
“Páááťo, nadechni se a v klidu mi, jako chlapák, řekni, co chceš,” povzbuzuji ratolest. Někdy se Páááťa nechá motivovat, někdy mi naopak dá uvzlykanou lekci nesrozumitelné japonštiny. Nakonec vyčerpaně vzdechne jakoby ve smyslu, že to se mnou nemá smysl, když japonsky neumím a jde žít dál. Mně nezbývá, než si zvyknout, že máme doma Japonce!