Dobrý lovec králíků

Máme doma králíka. Je to naše rodové jelito k pokochání a jmenuje se Ňufík. Je to chráněnec mého skvostného kvítku, ženy a panovnice Táni a má přístup do všech koutů našeho obydlí. Když jsem našel překousaný kábl a stopy vedly k opodál lelkujícímu zvířeti tvářícímu se, že je neviditelné, poslal jsem na něj lovce, který by ho chytil a rovnou nezabil - Marťu. Kdybych ho měl lovit já, bylo by po králíkovi. Pochopitelně jako odplata za ten překousaný kábl!

Marťa, dost ostřílený školák, který vítá jakoukoli zábavnou výzvu, se dvakrát pobízet nenechal. Vystartoval na králíka jako střela. To, pochopitelně byla chyba, protože rychlý pohyb Ňufíka varoval. Ňufík vystřelil z klidové polohy jako blesk a pádil obydlím také jako střela, okorát opačným směrem než jeho pronásledovatel. Marťa, hbitý jako lasička, vesele změnil směr a pádil za ním. Výzva ke hře na honěnou byla očividně přijata. Marťa měl v očích výraz nadšení, které si chudák králík Ňufík jen těžko vysvětloval. Když králík Ňufík při hopsání volným prostorem na chvíli usedl a zaváhal, byl to jeho konec. Marťa po něm skočil, no vážně jako gepard. Ňufík neměl šanci. Žasl jsem nad efektivitou, tedy báječným výkonem, našeho rodového Kopčema, jednoho z bájných lovců mamutů. Marťa je prostě dobrý lovec králíků!