Nákup auta pro babičku

“Až budu tátou, tak ti, babičko, koupím auto!” prohlásil závazně Marťa. Babička s potěšením Marťu pochválila za dobrosrdečnost a hned se bavila představami že opráší řidičák a kamže bude autem jezdit. Také Marťa nelenil a šel ve svých představách o nákupu auta pro babičku dál.

“No jo, ale to už tady, babičko, nebudeš, až já budu táta,” vypočítal Marťa. Hrome, kam na tu bezprostřednost chodí? Oznámil to, jako když se baví o tom, že zítra bude pondělí. Jeden by nevěřil, leč stává se. Babička naštěstí není žádné ořezávátko, takže Marťovu dětskou upřímnost vzala sportovně. A než se někdo nadál se vstupem, který by hustou situaci značně rozptýlil, byl tu Marťa s dalším prohlášením:
“Tak ti to auto koupí náš táta!” a radostně se na mne podíval zřejmě v očekávání, že dostane medaili za dobré nápady!

Odpovědnosti za nákup auta pro babičku se nakonec zhostil nejdůvtipnější z rodu. Vzal jsem si za cíl pořídit auto, za které by se babička nemusela stydět a zároveň by s ním nemusela řešit ani oprašování řidičáku a plánování cest. Na nákup vozidla jsem s sebou vzal Marťu, notáře a rozhodčího v jedné osobě, aby bylo všechno tak, jak má být a já nemusel jít kupovat auto znovu. V hodonínském Kauflandu, u regálu s dětskými hračkami, jsme vybrali parádní model Škody 100. Ke všeobecné spokojenosti jsme se všichni, tedy Marťa i babička, shodli, že jde o vozidlo i provedení, které potěší a majitel se v něm rozhodně nezabije. Také to děsně málo žere. Přestože s takovým autíčkem není třeba plánovat žádných cest, všude se s vámi dostane!

Po slavnostním předání vozidla babičce si jako první Marťa všiml, že má embéčko otevírací přední dveře. Pochopitelně, při nákupu vozidla pro babičku jsme na ničem nešetřili. Jak se mu skrze otevřené dveře podařilo vylomit palubní desku s volantem, je dodnes záhada…