24. 04. 2024 | ŠláplNaTo a Poposkočil, naši dva kluci Marťa (8+ roku) a Páááťa (5+ roku), vyrazili do ulic. Vzali si na to své oblíbené šlapací auto s přívěsným vozíkem.
Byl slunečný jarní den. DEnní teploty šplhaly k 15°C. Ptáčci zpívali, kyprá půda voněla jarem a asfaltová silnice se příjemně rozehřívala. Jaro lákalo za dobrodrodružstvím. Marťa skočil za volant šlapadla, Páááťa obsadil interiér přívěsného vozíku. Na poslední chvíli ještě sebral křídu, co s ní často kreslívá na silnici. Dlouho mne nenapínal s tím, na co ji bere. Vyklonil se z vozíku a napřaženou ručičkou kreslil za jedoucím povozem na asfalt parádní čáru. Protože Marťa se šlapacím autem docela svištěl, vypadalo to, jakoby zůstávala za povozem ohnivá čára!
“Stop! Stop!” poroučel čas od času Páááťa. Stávalo se to v případech, kdy mu nějakým nedopatřením poskočila ruka, či se smekla křída a parádní čára měla trhliny a přerušení. Marťa okamžitě zastavil povoz, Páááťa vyskočil z vozíku a běžel čáru dotáhnout.
“Můžeme!” vydechl vždycky spokojeně Páááťa, když se vrátil do povozu a mohlo se jet dál. Na konci této spanilé jízdy byla parádní, ničím nepřerušená čára, která vedla od našich vrat, přes půlku naší vsi až k dětskému hřišti. Byla to čára, jak my, chlapáci s oblibou říkáme, jako prase!