12. 11. 2018 | CoUchvátnu a STímOdchvátnu, náš syn Martin (2+ roku), je dobrý pomocník. Do čehokoli se kdy pustím, hned je mi nablízku, aby pomohl. Stejně tomu bylo, když jsme sbírali jablka.
Každý rok očesáváme jablečný sad na chatě. Přestože bylo letos značně suché léto a jeden by řekl, že se úroda změní v bídu a prach, jablka byla výstavní, šťavnatá, dužinou se pýřila a čepýřila, no zkrátka šlo o pěkné kousky. Tyto skvosty zahrady jsme nosili do přepravek a pak šup do moštárny, aby nám z toho udělali jablečnou šťávu na celý rok. Marťa pomáhal, kde mohl.
Hned od začátku si vedl více než dobře. Aby také, ze stromu jsem jablka sundával kymácením kmenu jabloně. Prostě jsem strom uchopil a pořádně s ním zatřásl. Pokaždé to vyvolalo déšť padajících jablek, z čehož se Marťa mohl potrhat nadšením. Dokonce mu ani nevadilo, že ho sem tam nějaké to jablko dýmlo po hlavě. To pak výskal radostí ještě víc! Po sesbírání jablek do kádí a přepravek se Marťa zhostil role správce sběru. Jablka v přepravkách přeskládával a přeskupoval, rovnal a jinak hýčka, byl u nich na pozoru a vůbec se o ně staral tak pěkně, že až srdce pozorovatele usedalo. Byl to takový jablečný král!