10. 11. 2018 | Již třetí večer v řadě za sebou nám AniNepíp a PřestoSdělil, náš syn Martin (2+ roku), sehrál nachlup stejné představení. Vypadalo to jako zpráva.
Cokoli to bylo za sdělení, bylo to šifrované. Někdo s něčím na triku si vesele sundá klobouk z hlavy. Stejné gesto používá ve své znělce Večerníček. Od něj to ale Marťa mít nemůže, protože se na Večerníček nedíváme. Následuje řada posunků včetně něčeho, při čem máme Marťovi potřást pravicí. Pak jakoby mluvil do svého pravého lokte. To se nejvíce podobá mluvení do hodinek ze seriálu Knight Rider. To, pochopitelně, Marťa nemohl vidět vůbec. Pak ukazuje něco jako že je veliké nebo přichází seshora. Nakonec nám oběma, tedy mému skvostnému kvítku, ženě a panovnici Táni a mně hluboko skloní hlavy. Připadám si při tom jako nejpoddanější poddaný. A zprávy je konec.
Zprávu jsme, přestože je denně stejná, dosud nerozlouskli. Vždy je podávána ve veselém duchu, tedy s radostí, mírně šmrnclou panovnickým diktátem. Osobně doufám, že obsahu zprávy přijdeme na kloub dříve, než se ukáže, že by mohlo jít o nějaké závažné sdělení.