17. 07. 2018 | První den rodinné rekreace v německém Schwetzingenu, u sestry mého skvostného kvítku, ženy a panovnice Táni, nenechal kámen na kameni.
Po nočním přesunu autem z České republiky kamsi do srdce Německa VšemuVelí a PojďSemVšichni, náš syn Martin (2+ roku), okamžitě obsadil veget fleky v podobě lehátel na zahradě hostitelské haciendy a začal se oddávat německému erhólung (ze slova erholung - odpočinek). Jeho rychlé regenerační schopnosti jsou již delší dobou závistivě obdivovávny zbytkem rodu, který ještě drhl rypákem o zem únavou a malátností, zatímco Marťa už měl baterky zcela dobyté a zahájil zotročování ciziny.
Na co dosáhl, to bylo rázem jeho! Na zahradě čtyřpatrového das Haus tety Andy prolezl každou skulinku. Opakovaně si nechával zapálit svíčky a kochal se jejich mihotvým plamínkem. Něco takového nejspíš učaruje každému děcku. Na vycházce po okolí jsme si všimli, že místní obyvatelé mají na dvoře traktor. Pokud ne, mají kámoše, který ano. To bylo něco pro Marťu. Má pro industrializaci slabost. Kdejaké motorové hejbátko okamžitě uchvátí jeho pozornost.
Ani nejcvičenější německý pavouk léta nezavítal do stinných zákoutí, průlezů a skulin, do který se na svých průzkumných misích vecpal Marťa. Tu a tam jen tak ledabyle odběhl z cesty do křoví podél místních obydlí. Jiný by tamtudy neprošel, kampak však na Marťu! Když se vracel, lpěl na něm poprašek věků. V lepším případě se dalo říci, že vypadal jako mlynář, jak byl pokryt šedobílým prachem. Z výrazu jeho tváře se dalo číst, že je po prvním dnu s cizinou velmi spokojen.