26. 06. 2018 | Na obnaženém plácku v naší zahradě stanula pohledná, ztepilá a jako voják vyrovnaná hortenzie. Jako první si jí všiml VšechnoTrh a KořenJdeVen, náš syn Martin (2+ roku). S kytkou byl málem ámen!
Hortenzie zrovna kvetla parádním modrým květem. Tak bystré oko, jako má náš synáček VšemuVládneček, si nové květiny v zahradě nemohlo nevšimnout. K rostlině nabruslil s vervou hokejsty, který nájezdem na bránu zadělává na rozhodující gól utkání.
K rostlině zaujal chápavý postoj. To znamená, že na co dosáhl, to chytil, chňapl, stiskl a zmáčkl. Když jsem mu dobrácky řekl, jak moc to rostlinu bolí a že se to nedělá, trhl. A hned by také trhl znovu, kdybych ho nezastavil. Aby o rostlinu ztratil zájem, používám superrodový trik. Funguje bezvadně. Akorát je třeba značného sebezapření a odpoutání se od materiálního světa, protože v okamžiku aplikace následujícího postupu již máte většinou značnou část zachraňovaného majetku pěkně rozmašírovanou. A to člověk jen ztěží zachová chladnou hlavu.
Marťovy ruce chmatalky jsem vytrvale zachytával těsně před tím, než dosáhl na květ hortenzie. Prostě jsem jej uchopil za předloktí a nepustil dál. Zatřepal jsem mu ručičkama a udělal na něj: "Tr-r-r!" Postup jsem opakoval vytrvale nesčetněkrát. Marťa se většinou rozesměje, div se smíchy nepotrhá. Vyčerpaný smíchy odchází. Hortenzii pak již více nenapadá. Nikdy.