Stanování, jaké svět neviděl

Jejich auto bylo napěchované k prasknutí. Na sedačkách poposedávala natěšená děcka. V kufru auta se svévolně rozbaloval a sbaloval nedočkavý stan. Stačilo jen dát povel a naše zahrádka za domem se mohla proměnit v parádní stanovou osadu. Sice by čítala jen dva stany, ale byla by parádní! Jenomže ono nic. Žádný povel nepřicházel. Cvrkot a dovádění dětí se soustředily výhradně na zdolávání prolézaček a dovádění na dalších dětských atrakcích kolem našeho domu.

Až do pozdního odpoledne kraj hynul úmorným vedrem. Sucho v kraji panuje déle než týden. Slunce dnes zase viselo vysoko v nadhlavníku a obloha byla tak čistá, že se na to nedalo ani dívat. Lidi se vyčerpaně plahočili odtamtud tam a zpět. Každý si přál, aby zapršeno. Aspoň trošku! Tu náhle, z čista jasna, obloha potemněla, ochladilo se a zvedl se vítr fičák, který doprovází řádnou bouřku. Vypadalo to na dost drsný slívák, hromy a blesky. Po tolika dnech horka a sucha nebylo domorodce, který by se na takové počasí mohl zlobit.

Ani my se nezlobili. Právě se nám dodělávalo maso na grilu a těch prvních pět a půl kapky, co z nebe spadlo, jsme prohlásili za nepříjemný výsměch přírody, protože to bylo málo. Nebe ale zřejmě zaslechlo naše holedbání a záhy nám seslalo dolů takový šupec, že jsme měli co dělat, abychom dogrilovali! Radim, alfa-samec rodu Kaiserů a srdnatý parťák, bránil pečeni a pomáhal při obracení grilované krkovice. Vyrobil sobě i mně stříšku ze stavebnice, ze které se jako puzzle skládá podlaha do dětského koutku, a dbal, aby na kuchaře ani nekáplo. Coby dešti stálý solitér nepovolil, nepolevil, nepřestal. Hrdina!Kraj zavoněl deštěm, příroda se napojila, ožila, zchladla a zkrásněla. Lidé briskně měnili životní plány. Kaiserovi si poplácali po nacpaných bříšcích, a jak jsme se těšili na společné stanování, řekli jsme si ahoj a oni frčeli na noc domů. Prý stanování zase někdy zopakujem, volali na rozloučenou!