22. 08. 2022 | JednoHop a DvaHopy, naši dva kluci Marťa (6+ roku) a Páááťa (3+ roku), našli rozběhovou dráhu pro skoky daleké. Doskočiště, tedy tam, kam dopadala letící těla skokanů, bylo v bazénu.
Kluci, ty dva uzlíky čertovských nápadů, se semkli a obaleni nápadným mrakem podezření se srotili, tedy seřadili, u vstupu do zimní zahrady. Protože Marťa naměl na sobě nic, Páááta se schovával za plovací štanglí z nadnášející pěnové hmoty a z obou crčela voda jako z vodníka, nešlo se věnovat ničemu jinému, než pozorování, co zase vymysleli.
A v tu ránu bylo odstartováno. Oba prťousové se rozběhli přes zahradu. Není to naštěstí žádné letiště, k bazénu je to po posledním měření něco málo přes 7m. Marťa se na konci rozběhu vyšvihl do výše a parádním obloukem doskočil rovnou doprostřed bazénu. Čááách, střík, žbluňk. Krásné to bylo. Páááťa, po vzoru Marti, také pádil zahradou. Na konci rozběhu však vypadal jako šťovík, který padl vyčerpáním, na kraji bazénu se zastavil, řádně obhlédl, kam skáče, přitáhl si kolem pasu pěnovou štangli a pohroužil se do vody skolem zkušeným a zcela bezpečným. Pěnová štangle ho vystřelila zpět na vodní hladinu jako korkovou zátku, jen to lusklo! Páááťa se řehnil na celé kolo spokojeností a ihned se domáhal opakování celé akce. Byl to dobrý nápad, kterému jsem neodolal a ke skokům s rozběhem přes celou zahradu jsem se okamžitě přidal. Byli jsme ten den dost dobří tři vodní skokani!