Vystřel

VšechnoTrefil, náš prvoklouček Marťa (6+ roku), se zbraně chopil sebevědomě a s neskrývaným zájmem. Sypal to do nehybných terčů stylem Ramba, kterému nikdy nemohou dojít náboje. Výmluvně růžová barva značkovací barvy kuliček, kterými jsme stříleli, stékala po zasažených cílech, nebo se rozcákla jak široká tak dlouhá do okolí.

TakyPrásk, náš druhoklouček Páááťa (3+ roku), nemohl zůstat pozadu. Také se hrnul ke flintě. Aby také, má v rodu nejkladnější vztah ke střílení z čehokoliv. Když si doma hraje s tanky a děly, škubá hlavou, hučí výstřelem a chvístá na všechny strany, jak mocný výstřel to vždycky je. Tady na střelnici vzorově zaklekl k flintě, namířil, nahmátl spušťadlo a já mu říkám: “Vystřel!”

Páááťa na mne spokojeně pohlédl, a namísto, aby poslal kuličky do parádně zaměřeného terče, jako mnohokrát škubl hlavičkou, vychvístl půl litru slin a zaburácel: “Trššš!”