Operace puchýř

Na noze největšího nezbedy rodu jsme objevili něco, co vypadalo jako puchýř. Hned jsme se shlukli u zraněného člena rodu, který s překvapením sledoval, co se to děje? Do té chvíle mu otékající bolátko nevadilo. Můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, se domnívala, že puchýř by mohlo být strategické maskování hníjící nečistoty pod kůží. Páááťa by se takového hnusu měl ihned zbavit.

Šumící peroxid vodíku, kterým jsme útok na Páááťův puchýř zahájili, byl marodem přijat tak nějak neurčitě. Páááťa nevěděl, má-li se radovat či už má propadnout zoufalství a apatii. Vrazil jsem chudáčkovi Páááťovi  do ruky čokoládu. Má ji rád. Operace puchýř ho ale vtáhla natolik, že chvíli ani nevěděl, co jsem mu do té ruky dal. Všiml si, až jsem si to zase chtěl vzít zpět, že si tu čokoládu sním sám. Na to reaguje vždycky, když mu někdo něco bere. Když puchýř vydal svědectví o své neškodnosti, byla kuchyně od Páááti dokonale vyřvaná. Co mělo uši, to bylo hluché. Jéééžiš, ten ječel. Jakoby ho na nože brali! A přitom vlastně o nic nešlo. Největší dílo odmakal peroxid a to ještě v době, kdy z puchýře nic neteklo. Tak skončila úspěšná operace puchýř.