Je z něj předškolák!

Za hlasitého zvuku fanfár, pozornosti dojatých rodičů a přátel místní školky, nastoupila naše radost přinášející dítka do útvaru hodného fotografie do památníku. Sešikována byli jako vojáci, nastrojena jako svatebčané. Na tento den se těšila. Na tento den cvičila říkanky a písničky a rýmovačky a další přísliby, že se všemu ve školce již naučila a že je čas jít do školy.

Vystoupení bylo dechberoucí a rozhodně stálo za pozornost. Všichni účinkující sice všechno uměli bezvadně, ale tíha okamžiku a odpovědnost kladená na jejich bedra drtily představivost i těch největších vynálezců překvapení! Děti se na otevřené scéně ošívaly, zkoumaly svůj svatební oděv a co vydrží a další. Náš Marťa při zpěvu, když se mu pusa otevřela nejvíce, plynule přešel do lvího zívnutí, jakoby týden nespal. Že ho vystoupení přestávalo bavit se poznalo podle toho, že se uprostřed zpěvu stal posluchačem a trpělivě vystával řadu, až bude představení konec. Davy šílely smíchy. Marťa propadl tak silnému nezájmu, že jej ani nanapadlo mrknout do hlediště, kde se rodičové tetelili, aby upoutali jeho pozornost a přiměli ho k pokračování dosud fantastického výkonu. A Marťa nebyl jediný, kdo nasadil na pódiu nečekaný repertoár. A takto se z něj stal předškolák.