Rozsekal ji u zápisu


23. 04. 2022 | VšePojal a UčeníSeNebál, náš prvosyn Marťa (6+ roku), nakráčel k zpápisu k povinné školní docházce, tedy do školy. S nerovozitou a stresem dokonale zatočil.

“Oddávali jsme se průzkumu budovy a se zájmem čelili výzvám z toho plynoucích,” shrnul bych naše počínání ve škole s Marťou. Omrkli jsme skříňky ve školní šatně, protože byly pěkně barevné, nahlédli jsme do školních tříd s pidi lavicemi a tabulemi na fixy. Za dob mé školní docházky se na tabuli psalo křídou. Na chodbě před třídou, kde zápis probíhal, jsme domlouvali poslední části naší taktiky. Ta byla jednoduchá, prostě se postavíme tomu, co přijde, s tím, co máme, co známe, co umíme a co použijeme.


Maminka, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, se zhostila nejdůležitější úlohy na světě. Vtáhla, nasála a nadále přitahovala veškerou nervozitu a stres, čímž tyto neblahé a úsudku nepomáhající vlivy zcela odstínila ode mne a především od Marti. Jedině díky tomu mohl Marťa nakráčet za paní učitelkou jako generál, bez bázně a strachu. Poprvé usazen do lavice hovořil o všem, na co se paní učitelka ptala, co ji zajímalo a co potřebovala vědět. Když se paní učitelka s překvapeným výrazem ohlídla, o jaké chobotnici na stěně to Marťa hovoří, věděl jsem, že se toho dne dozvěděla více, než potřebovala. Když paní učitelka na konci pohovoru pozvala Marťu v září do školy, že jako může nastoupit coby nový žáček, Marťa ji nezjištně opravil, že si nevezme tašku, jak pravila, nýbrž aktovku. Tím paní učitelku u zápisu zcela rozsekal.

K provozování tohoto webu jsou využívány takzvaná cookies. Cookies jsou soubory sloužící k přizpůsobení obsahu webu, k měření jeho funkčnosti a obecně k zajištění vaší maximální spokojenosti. Používáním tohoto webu souhlasíš se způsobem, jakým je s cookies nakládáno. Další informace.