19. 04. 2022 | VEncyklopediiSpal a VševědaPojmul, náš prvosyn Marťa (6+ roku) se rozhodl, že má dneska svátek. Chudák český kalendář jmen, ani nikdo jiný to ale nevěděl.
“Marťo, ale my máme svátek v listopadu. To je na podzim. Dneska je jaro,” upozornil jsem chybujícího potomka ve snaze zastavit jeho narůstající rozjaření a radost, že zase dostane dárky, že se mu bude gratulovat a že prostě bude všelijak jinak a jakkoliv v centru veškerého dění dnešního dne. Marťa se na mne dlouze a upřeně zadíval. Byl to pohled, který jsem mu měl uštědřit spíše já. V tom pohledu byla směsice pokárání, nepochopení a dokonce i něco jako zhnusení nad tím, že se Marťa musí patlat s někým tak nechápavým jako jsem já. Skoro jsem si takový pohled ani nezasloužil!
“Já prostě dneska mám svátek!” prohlásil Marťa a pozvedl ruce v gestu číšníka, který zrovna nese dva obrovské tácy plné talířů s jídlem. Je to takové to gesto zdůrazňující váhu vyřčeného. Prostě o tom, co bylo řečeno, se již diskutovat nebude a má se to vzít za hotové. Mám oslavy rád, a tak jsem to přijal. Marťa má, holt, dneska zase svátek!