Letošní první pecka iglů

Sněžilo od rána a vydrželo sněžit až do odpoledne. Sněhová nadílka více než slušná a ve spojení s volnou sobotou byla neuvěřitelně fantastickou kombinací pro realizaci dětských snů. Ve stavbě iglů nám nestálo v cestě zhola nic. Tolik svobody ve stavebnictví si člověk snad ani nedokáže představit! Na naše iglů, které bylo projektováno na tři vchody, protože stavebníci byli také tři, bylo potřeba hodně sněhu. Dobrovolně jsme tedy vyhandlovali za odvoz sníh i od okolních stavení, kterým jsme při tom na oplátku uhrnuli chodníky. Sněhový import export jsme realizovali zánovním zahradním kolečkem, které jsem jednou pořídil od zkušeného stavitele Leoše. Tenkrát si jen těžko někdo dokázal představit, jak užitečné kolečko bude.

Uprostřed stavby, kdy jsme již začínali do navezené hromady sněhu hloubit vchody, začala pracovní morálka realizačního týmu značně upadat. Marťa se začal oddávat kratochvílím v zabydlování se v nedokončené novostavbě a sníh už neimportoval ani neexportoval. Páááťa naopak objevil kouzlo konzumace sněhu a také už nemakal. Když jsme ho vychmátli a tuto konzumaci mu zakázali, plácl sebou nepozorovaně na zem a trpělivě čekal, až ho někdo zvedne. Jeden by si myslel, že trpěl, ale kdepak Páááťa. On si totiž v té nehybné poloze v lehu na břiše, zababušen do kapuce, přes kterou nebylo vidět, co vlastně dělá, v klidu olizoval veškerý sníh pod sebou, na který jazýčkem dosáhl! Je to hlava, to se musí nechat.

Iglů se nám navýsost podařilo. Mělo tři vchody pro všechny tři pracovníky, kteří se na něm nadřeli. Marťa obsadil východní vchod, já vchod ze silnice a Páááťa lezl pořád jen na střechu iglů, svého vchodu vůbec nedbaje. V průběhu dne přišlo naše iglů poměřit několik dalších stavbychtivých iglůistů a řada dalších iglů byla dokonce na naší ulici i postavena. I když žádné nebylo třícestné jako naše a také nedosahovalo stejné výšky a robustnosti, všechna byla velmi zdařilá. Na to, že to byla letošní první iglů, to byla pecka iglů!