19. 11. 2021 | Školka nás povolala do zbraně. Blížily se dušičky, svátek zesnulých. Každý dýněschopný rod přišel do školky vyřezat dýni.
Dost vyhlášené eso všech uličníků školky, náš esodón Marťa (5+ roku), přivedl do školky hned oba rodiče. Tím jsme se stali nejpočetnějším rodem události. Pramálo jsme se upejpali a pustili se do vyřezání obstojně strašidelné dýně. Materiál jsme na to měli dobrý. Kulaťoučkou dýni jsme totiž pořídili ve známém zahradnictví naší obce. Do ní se to řezalo málem samo!
Při vyřezávání dýně byl Marťa platný asi jako lednička na severním pólu, tedy vůbec. Vnitřnosti dýně na něj působily nezjímavě, takže jsem to dlabal sám. S nožem naopak operoval s takovou vervou, až hrozilo, že nevyřeže jenom dýni. Takovou pracovní rozpínavost jsme si nemohli dovolit. Používal jsem tedy Marťu jako přirozené situační křoví. Stahoval pozornost okolí, zatímco já v klidu pracoval na dost parádní dýni. Výsledek byl velmi uspokojivý. Vzájemně si jej s Marťou pochvalovali a shodli se na tom, že jsme dost dobří kluci od dýní.