Marťův kokos

Tak palma se nekonala. Kokos ano. Maminka, můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, pořídila kokos o velikosti atletické koule pro hod do dálky. Pěkný macek. A těžký. A šplouchalo to v něm jako u moře! To slibovalo zaručené pošušňáníčko každému, kdo má kokosové mléko rád. Marťa kolem kokosu hned poskakoval s brčkem a hledal, kudy se do kokosu k mléku dostat?

Kokos má tvrdou skořápku. To ví snad každý. Na první pohled to vypadá, že na otevření kokosu je potřeba svěrák a vrtačka, dynamit a podobně. Nesmysl. Ve tvrdé skořápce kokosu jsou malé body, v našem případě byly tři, kterými šla skořápka snadno propíchnout. Ostrodůvtip mne nabádal k myšlence, že z těch tří bodů dříve vedly větvičky určené k výživě kokosu stromem a také k závěsu na stromě. Musel to být chytrý kokos, když to měl všechno třikrát!

Jen co v kokosu zela první dírka, kterou jsem přeci jen udělal vrtačkou, když už jsem ji měl v ruce, hned tam Marťa narval brčko a bez upejpání, výzvy a říkání ihned sál, jako správný savec. Musel být v sedmém nebi, na mléko z opravdového kokosu se nesmírně těšil. S prvním lokem však prožil něco velmi hodnotného a nečekaného - rozčarování. Bylo to na něm vidět a dalo se to málem krájet, kolik toho bylo! Chuťové buňky vyslaly signál o skutečné chuti Matrixu, pardon, kokosového mléka, a ta se ani náhodou neshodovala s očekáváním Marti, jak má kokosové mléko chutnat. Pro porozumění popisovaného je třeba tuto zkušenost mít. Je kouzelná. Zvláštěpak, když máte dobré zkušenosti s kokosovým mlékem, jak si lidstvo pojmenovalo nápoj chuťově namíle vzdálený s tím, co nám kokos dokáže nabídnout. A o tom byl Marťův kokos.