15. 10. 2021 | Jednoskok Marťa (5+ roku) a VšudeKřáp Páááťa (2+ roku) začátkem srpna opanovali les. Týden před tím v něm jen pršelo, takže i příroda si pochvalovala změnu. A dokonce se nad tou změnou pousmála. Však také bylo proč!
Již po pár krocích ve známém lese jsme přišli k parádní kaluži. Byla to louže o rozloze malého jezera, po které by mravenčí plachetnice jezdily měsíce, než by ji celou obepluly - tak byla louže veliká. Protože oba kluci měli nepromokavý šat až do pasu, a také protože s námi byla maminka, která nic nenamítala, stala se louže jasnou volbou pro parádní kratochvíle. Vydrželo nám to, dokud jsme se plně nenabažili dovádění v kaluži - tedy celé dvě následující minuty…
Probíhání kaluží je prostě věc. Člověk pádí vodou, rozstřikuje ji v gejzírech do stran a huláká u toho jako na lesy nadšením. Marťa s Páááťou byli blahem bez sebe a hned se řadili na břehu ke druhému rozběhu. Maminka prohlásila, že se na to nemůže dívat, takže z pamětníků, co neodvrátili zrak, zbyli jen ti nejotrlejší.
Druhý rozběh byl fantastický. Závodníci znali trať, terén a harmonizovali s vodstvem. Gejzíry cákaly ještě výš a za běžcem se tvořila respekt budící čára jako za bitevní lodí. A v tomto shluku fantastických prožitků Páááťa nedbale zvedl nožičku, škobrtl o masu vody a pohroužil se do zčeřených vln lesní louže. Vrhl se tam střemhlav jako plavec v závodu kraulu na 100m, tedy rychle, ostře a především s cílem vodu neminout. Po vynoření z vln Páááťa vůbec nevypadal na někoho, s kým se dá bavit. Řval, brečel, ronil slzy, které se mísily s proudy bahnité vody crčící mu ze všech cípů ošacení, ba i uší! Kratochvíle v louži se rázem změnila v bleskurychlou evakuaci domů do suchého oblečení. Bůh žehnej, že s námi u louže byla maminka, a nebylo jí proto třeba už nic více vysvětlovat. Páááťa si totiž ustlal v kaluži!