Vyběhl Milešovku!

Byl krásný letní den. Po obloze skotačilo pár dešťových mraků, které se předháněly se sluncem, kdo z nich bude na obloze a kdo ne. Vyrazili jsme na polodenní výlet na horu Milešovku. Nápad to byl tak okázalý, nečekaný a nám dobrodruhům natolik vlastní, že nikdo nestačil ani protestovat. A to ani můj skvostný kvítek, žena a panovnice Táňa, která je doma často rozený protestMistr!

Horu Milešovku jsme vzali útokem. Tentokrát jsme šli po modré turistické značce z úplně zapadlého koutu světa od vesnice Čerňany. My s maminkou vykročili krokem rázným a turisticky vášnivým. Kluci Marťa (5+ roku) a Páááťa (2+ roku) byli samý hop a skok, popoběh a mami, tati, podívej! Byli hned tu a hned támhle. Vydrželo jim to až na vrchol hory. Dokonce i Páááťovi! Když Marťa začal slízat nějaký kámen, Páááťa slízal kámen. Když Marťa lezl na val nad cestou, Páááťa tam lezl také. Když měl Marťa s výstupy mimo cestu problémy, Páááťa tam sebou křápl a natáhl se jak široký, tak dlouhý. Nedbal, nelenil, zvedl se a tím svým srandovním poskakujícím obkročákem běžel vesele dál. Nesměřoval ani tak na vrcholek hory, nýbrž k další atrakci na cestě vzhůru. Horu Milešovku doslova vyběhl!

Nutno podotknout, že jsem Páááťa v jednom místě asi 20m poponesl. Páááťa umdléval a svezeníčko na koníka bylo nezbytné. Jenže Marťa v místě nástupu na koníka začal lézt na zcela zbytečný, ale poutavě veliký šutrák. Páááťa mi málem vyrval nozdry, aby mne obrátil zpátky. U šutráku, kde chvíli před tím nastoupil, slezl z koníka dolů a od té doby jsem ho cestou nahoru na horu na koníkovi už neměl. Páááťa, jak jsme si později uvědomili, ve svých 2 letech Milešovku vlastně vyběhl!