23. 06. 2021 | Nejtěžší byla štafeta. Podcenil jsem náročnost nejnáročnější části disciplíny a nedbalé přebírání štafetového kroužku mne potrestalo strašlivým a přeukrutným sportovním políčkem!
Předávaný štafetový kroužek jsem uchopil nesprávně, přesněji řečeno nijak. Rychlomil Marťa (5+ roku), se kterým jsme se atletických závodů dvojic rodič a dítě účastnili, neměl natrénováno a zkušeností prostému kloučku chyběl krok k parádní předávce. Já hlava skopová to mohl vědět a pro ten kroužek si měl jít více agresivně. Příště na to budu pamatovat. Jak jen jsem to mohl tomu našemu kloučkovi takto zkazit! Než jsem se shýbl a kroužek, na který jsem nedosáhl a ten zvesela upadl na zem, byla v čudu vteřina, ne-li dvě. Běžecké samice v sousedních závodních drahách běžeckého stadionu v Praze ve Vysočanech nebyly z těch, které by počkaly. Dvě měly nebezpečně elastické kalhoty obepínající běhy přivyklé zdolávat delší vzdálenosti v nepříjemně krátkém čase. Prostě byly trénované. Ta třetí byla souseda z naší ulice. Přirozený běžecký talent ukrytý v těle, do kterého by to jeden neřekl. Poprvé mi bylo letos při pohledu na kmitající dámské pozadí, které mi ze závodnic na začátku rozběhu zbylo, smutno, stydno, div ne k breku.
“Šikula!” houkl jsem na Marťu na povzbuzení. Jestli je po mne, určitě ho má zpackaná předávka štafetového kroužku zamrzela. Zapl jsem forsáž, aktivoval rodinný dynamit, co náš táta říká, že máme v nohách, snížil těžiště pro větší přilnavost k povrchu a vyrazil vpřed do boje o prvenství, rodinnou čest a záchranu vlastního ega. Boha, Marťa na ty atletické závody přišel soutěžit. Já ne. Já přišel vyhrát. Jéééžiš, jak se mi ale nedařilo!
Běžel jsem jako vystřelená střela. Vítr svištěl kolem uší jako v metru. K mému velkému překvapení jsem nebezpečně rychle dotahoval náskok soupeřek. Makal jsem jako kůň štvaný zběsilým mlýnkem na maso. Přitom v závodu vůbec o nic nešlo. A přeci jen šlo. Mně o vše! Na poslední chvíli jsem nakonec předběhl i tu, která v našem rozběhu vedla. Byl to heroický výkon. Byl to krásný výkon. Úžasný pocit. Byl tak parádní, že jsme si pak s běžkyněmi nevyměnili ani pohled, natož vlídný. Holky to nějak těžce nesou, když dostanou nakládačku. O týden později jsem se z výsledkové listiny na webu dočetl, že jsem v našem rozběhu skončil na posledním místě. To znamenalo, že ty, co jsem vlastnoručně a na své vlastní oči předběhl, jsem oficiálně nepředběhl. Myslím, že vím, které tři závodnice web hackly a jsem připraven je příště předběhnout znovu.